Vláda je od toho, aby udržovala zemi v chodu a lid v klidu

Vláda je od toho, aby udržovala zemi v chodu a lid v klidu.

Média jsou od toho, aby pravdivě informovala obyvatelstvo o dění ve společnosti a ve světě.

Zdravotnictví je od toho, aby zajišťovalo dostupnost zdravotní péče pro každého občana.

Lékaři jsou od toho, aby léčili.

Lidé jsou smrtelní a ne každému se podaří dožít věku 65+  .

 

Tyto obecné pravdy platily ještě relativně nedávno. Do loňského roku bylo normální, že dvakrát do roka (většinou na jaře a na podzim) prošla obyvatelstvem vlna chřipek, někomu se vyhnula, někoho uložila na pár dnů či týdnů do postele a jistý počet nejslabších jedinců skolila. Bylo to považováno za naprosto normální. Tak se dělo po staletí a nikoho to neudivovalo ani nepohoršovalo. I během chřipkových epidemií udržovala vláda zemi v chodu, lid v klidu, média informovala o mnoha různých věcech, zdravotníci se starali o nemocné, lékaři léčili, lidé žili…

Až jednoho dne média zdivočela. Podlehla panice a všechna najednou začala informovat o jednom konkrétním koronaviru – dostal jméno, začal být mediální hvězdou, všude se mluví jen o něm. Každý den, hodinu po hodině, minutu po minutě, reportéři se předhání, kdo jímavěji podá zprávu o počtu nakažených, zesnulých, o hrozivé situaci v Itálii, o katastrofě ve Wuhanu. Naprosto neeticky a poprvé v historii informují o jedné konkrétní nemoci v absolutních číslech, bez rozlišování mezi zemřel na a zemřel s, bezprecedentní strašení všech. V hlavách posluchačů naskakují obrazy z amerických katastrofických filmů. Všude se mluví o pandemii – bez ohledu na to, že skutečný počet nakažených neodpovídá ani epidemii. Lidé jsou k smrti vystrašení – nikdo neřeší, že smrtnost Covidu nedosahuje ani smrtnosti obyčejné chřipky.

Vláda, místo, aby zachovala klidnou hlavu, udržela zemi v chodu a lid v klidu, začala vydávat zmatečné příkazy a zákazy, vyhlásila nouzový stav, zastavila chod země, lidem sebrala svobodu a nasadila roušky.

Zdravotnictví v očekávání katastrofického scénáře přestalo ošetřovat stávající nemocné.

Paradoxně většina lékařů zavřela svoje ordinace – přece nemohou riskovat nakažení koronavirem od pacientů, to dá rozum. Stejně neměli ochranné prostředky. Jak dříve platilo, že nemocný má vyhledat lékaře, tak dnes pozor – takto nemocný k lékaři nesmí! Až leda, že by musel, ale to mu stejně nepomůže, protože lékaři proti tomu nic nemají a k homeopatovi (který by měl) nikoho nepošlou, protože to není lege artis – a to by bylo, aby se nám tu ještě lidi začali léčit nevědecky a nedej bože by jim to mohlo i pomoci a co potom…

Lidé 65+ místo, aby byli rádi, že se svého věku dožili a užívali si zaslouženého odpočinku, jsou naráz rizikovou skupinou. A to prosím, stále mluvíme o viru, jehož smrtnost je ve věku 85+ pouhých 12%.

Pandemie to je, ale strachu a hysterie. Kam se poděl zdravý rozum? Copak nikdo neví, že staří a nemocní lidé umírají? Vážně tato zpráva překvapí a vystraší tolik lidí? Kam se poděla moudrost? Co nás tak vystrašilo? Jak je možné, že jsme se nechali tak rychle zavřít, zbavit práv a svobod, nasadit roušku? Opravdu někdo věří tomu, že tímto zmrzačením ekonomiky a vystrašením obyvatel může prodloužit lidský život? Že to vše bylo proto, aby náhodou neumřelo o pár důchodců víc? Že takto neumřou? Budou žít na věky? Jen když si nasadí roušku? Opravdu vám to nepřijde divné?

Qui bono? – palčivá otázka zatím bez odpovědi. Tato globální mystifikace půjde hodně vysoko… tak vysoko, že sotva dohlédneme… můžeme se jen dohadovat a spekulovat, co je v pozadí… má to co společného s  Billem Gatesem, očkovacími vakcínami, WHO, Big pharma, zájmy komunistické Číny nebo s čím… ?

Smutnou pravdou zůstává, že ve spoustě států, stejně jako u nás, jsou právě u moci lidé, kterým situace odvádějící pozornost lidí, velmi vyhovuje. Na rozkaz „ve jménu zdraví“ moci umlčet dav nespokojených, nasadit náhubky, zakázat demonstrace, shromažďování, zlikvidovat nepohodlné…to je splněný sen každého diktátora. Stačí lid patřičně vystrašit a budou tě oslavovat jako spasitele, když jim budeš brát svobodu ve jménu „zdraví lidu“. Opravdu si to necháme líbit? Copak to nevidíte? Strach zaslepuje – když se nebojíme chřipky, proč bychom se měli bát Covidu? Jenom proto, že se o něm mluví v televizi?

Zde se ukazuje v praxi, jak náš mozek funguje – jak jsme doslova pohlceni tím, na co upřeme svoji pozornost. Bez ohledu na skutečnost, stačilo upřít pozornost všech na jeden konkrétní koronavir a o zbytek se už postarala naše představivost. Aniž bychom měli kolem sebe stovky mrtvých a nemocných, aniž by se opravdu cokoli dělo, stačilo, že se ze všech medií začaly valit zprávy o hrozícím nebezpečí, a už se všichni začali chovat, jako by tu skutečně bylo. Poslušně začali šít roušky, zavřeli se doma a nikomu to nepřišlo divné. Nikdo se nepozastavil nad tím, proč to dělá? Zda mu opravdu něco hrozí? Zda hrozící nebezpečí odpovídá přijatým opatřením? Vezměte si, že vláda zastavila celou zemi, s vědomím dalekosáhlých důsledků pro ekonomiku – a potažmo pro všechny obyvatele, v situaci, kdy se reálně nedělo vůbec nic – každý další nakažený byl pracně hledán a okamžitě medializován. Nezapomenu, jak jsem se dívala na TV a přes film šel informační pás „19. případ koronaviru!“ … v hlavním čase ČTV informovala národ, že 19. člověk dostal chřipku…? A první oběť – no na tu jsme museli dlouho čekat – až konečně – 95. letý kardiak! A opět ve všech mediích palcové titulky „První oběť koronaviru v ČR“. Není divu, že taková mediální masáž přinesla své hořké ovoce.

Ale dnes již bychom se měli na celou záležitost podívat s odstupem. Dnes již je informací o viru dost na to, aby bylo zřejmé, že z jeho strany žádná apokalypsa nehrozí. Tedy ne přímo. Hrozí z ekonomické situace, do které nás vláda svým rozhodnutím, zastavení všeho, dostala. Hrozí strachem, který se uhnízdil v srdcích lidí a zabraňuje jim svobodně myslet. Hrozí z přijatých opatření, omezujících naše základní práva a svobody. Hrozí jako precedens – hrozí, že na podzim zase vypuknou chřipky a nějakého chytráka napadne nazvat to „druhou vlnou Covidu“ a bude se zase snažit strašit, zavírat hranice, lidi, ničit podnikání, brát svobodu a nedej bože očkovat narychlo vyrobeným svinstvem.

Jak z toho ven? Asi nezbyde, než se vrátit ke zdravému rozumu. Filtrovat zprávy, které nám media předkládají, hledat informace z důvěryhodných zdrojů a kriticky o nich přemýšlet. Nenechat se opanovat strachem, statečně čelit všemu, co život přináší. Uspořádat svůj žebříček hodnot, uvědomit si, jak cenná svoboda je, kolik stála lidských obětí, než jsme se jí po letech fašismu a komunismu dočkali. To není samozřejmost, že žijeme ve svobodné zemi! (tedy aspoň doufám, že to stále platí) Nikdo nás již nesmí o svobodu připravit – ani náš strach ne! Pohleďme mu směle do očí a zjistíme, že nad námi ztratil moc, že se odmítáme dál nechat omezovat, abychom náhodou nedostali chřipku pojmenovanou Covid. Takových bylo a ještě bude. A co? Přece si kvůli tomu nenecháme zničit život!

Hlavu vzhůru, na světě je krásně a jsou důležitější věci než Covid a palčivější problémy než testování národa, kdo má jaký vir a kdo ne. Pojďme upřít svoji pozornost k věcem, které si to opravdu zaslouží a přenechme starost o Covid a další chřipková onemocnění zdravotníkům a lékařům, poradí si s tím, stejně jako si poradili mnohokrát v minulosti. Naší starostí teď je především znovunabytí svobody, odstranění všech omezení a obnovení svobodného občanského života. No a pak už jen to globální oteplování, běženci, vysychání spodní vody, estébák ve Strakovce, mstivý stařík na Hradě ……. Máme toho na řešení opravdu dost i bez Covidu, roušek a nesmyslných nařízení. Pojďme řešit opravdu důležité věci, ať svým dětem jednou můžeme s hrdostí předat zemi vzkvétající a radostnou a ne žalně vyprahlou poušť s vystrašeným zarouškovaným obyvatelstvem.

Petra Cihlářová

2020-05-29T15:18:12+00:00