Čas vánoční…
…je vnímán jako čas ztišení, lásky, rodinné pohody. Alespoň takový by měl být. V našich romantických představách a úlomcích vzpomínek z dětství je to čas vyjímečný, nepopsatelně krásný a vnitřně bohatý. Svítící vánoční stromeček, láskyplná rodina stojící kolem něj, rozzářené dětské oči, koledy, klid a mír vůkol. Tak nějak si Vánoce představujeme. Toužíme po ideální pohodě a lásce a pro svoji představu jsme ochotni obětovat mnohé.
Už koncem září začneme v kostech cítit divné pnutí – vánoční úklid se blíží. „Nebudu to letos přehánět“ je obvyklé zaklínadlo většiny hospodyněk, ale ty okna by se měla umýt, když jsme v tom tak záclony, závěsy, koberce, a co třeba vymalovat, už jsme to dlouho nedělali, chtělo by to stihnout ještě před Vánocemi,….však to znáte. Do toho na nás začnou útočit v obchodních domech reklamní slogany a vnucovat nám spoustu zbytečností, které určitě zaručeně potřebujeme mít všechny pod stromečkem, v bytě, na vánočním stole a vůbec všude.
Advent vše ještě zrychlí a eskaluje. Neúprosně začne odtikávat 4 neděle před Vánocemi. Jakoby co nestihneme oběhnout, zařídit a koupit teď, už nikdy nešlo dohonit. Bude Štědrý den – a pak už asi nic, konec! Teď anebo nikdy! Ano, do takového stresu můžeme sami sebe dohnat, zvláště, když jsme v roli matky několika dětí.
Dovolte mi, abych vám za všechny vyprávěla příběh jedné z nich. Paní, říkejme jí třeba Anna, 44 let, manželka a matka 3 dětí (13, 11 a 8 let) ke mně poprvé přišla koncem roku 2023. Od porodu prvního dítěte trpěla velkou únavou, neovladatelnou plačtivostí, později se přidaly bolesti malých kloubů na prstech rukou a po Covidu má pocit, že ztrácí krátkodobou paměť. Zde je její příběh:
Její narození bylo pro rodiče spíše překvapením než toužebně očekávanou událostí. Maminka byla hodná, láskyplná osoba, ale tatínek se rád napil a pak doma dělal dusno. Jeho opilecké výlevy, podceňování a věty typu „holka má být u plotny!“ v ní působily hluboké duševní rány a pocit nespravedlnosti. Nikdy se mu nemohla ničím zavděčit, stále jí nadával, což jí připravilo o sebevědomí. Časté hádky rodičů jí působily takové stažení žaludku, že nemohla jíst. Jako malá trpívala na angíny, měla slabé plíce a v 5.třídě prodělala zánět slepého střeva. Rodiče se rozvedli až když byla na vysoké škole. Otec zemřel, když měla 34 let, což pro ni byla spíš úleva než ztráta. Celé roky všechny křivdy polykala, nikdy nenašla dost odvahy se otci postavit. Všechen vztek zůstával uložen hluboko v jejím nitru a z pozadí řídil její submisivní nesebevědomé, ale velmi milé vystupování navenek.
V životě vždy měla kolem sebe dobrou kamarádku a blízkého kluka. Sama nikdy nebyla déle než týden, a to pak velmi znejistěla. Za manžela si vybrala muže vzdělaného, zcela pohlceného svojí prací, naštěstí hodného. Spolu tvoří funkční jednotku, co se týče běžného chodu rodiny se 3 potomky, jen společné záliby a způsob trávení volného času jaksi chybí. Ona je štíhlá, sportovní, on obtloustlý intelektuál většinu času trávící psaním odborných článků. Ironií osudu je, že se seznámili na sportovním kurzu, ale to bylo před 22 lety a 40 kg jeho nadváhy. Co děti povyrostly jezdí s nimi na sportovní dovolené sama. Časem pochopila, že s ním nikdy nebude moci sportovat ani tancovat. Snaží se být tolerantní, ale co naplat, chybí jí společné chvíle a přes opasek visící pupek prostě není sexy.
Stejně jako s otcem, i s manželem, trpělivě vše snáší a polyká, všechen vztek usazuje na dně duše a navenek se neodváží nic říct, natož vzdorovat či prosadit svůj názor. Model „hodná holka“, podpořený absencí vědomí vlastní hodnoty, se v praxi přenáší i do zaměstnání. Šéfa jí dělá spolužák z VŠ, ale jí připadá, že neustále sráží její sebevědomí jako to kdysi dělal její otec. Zde vidíme jak vzorce chování, či „programy“ nahrané v dětství, ovlivňují kvalitu našeho života i v dospělosti. Naštěstí nám homeopatie nabízí vhodné řešení a jemný leč účinný způsob, jak se takových „programů“ zbavit jednou provždy. „Stačí“ nalézt a podat správný lék a je to. Píši „Stačí“ neboť co vypadá snadné na papíře, vyžaduje cit a um zkušeného homeopata, dobrou analýzu a přesný výběr léku. Pojďme na to.
V tomto případě vidíme mladou ženu s velmi potlačeným vztekem, mající strach být sama, co si řeknou lidé, z hádek a výšek. Trpí velkou únavou, zapomětlivostí, bolestí malých kloubů, často jí vypadávají věci z paměti i z rukou. Kdysi ji lékaři řekli, že nebude moci mít děti, čehož se naštěstí nezalekla a díky cvičení a masážím se jí podařilo 3x otěhotnět, donosit a povít zdravá dítka. Když to dáme dohromady vidíme krásný obraz léku Staphysagria, jednoho z nejlepších homeopatických léků na následky potlačeného vzteku, jaký nám materie medika nabízí. Lék byl podán nejprve v potenci 200 a během 2 let jsme došli až k potenci 10M.
Postupně došlo k proměně pacientčiny osobnosti, jak to po dobře podaných homeopatikách bývá. Lék uvolnil potlačený vztek, dodal sebevědomí a životní energii, navrátil radost, změnil vibrace a tím i přístup Anny k lidem a lidí k Anně. Tím, že sama nabyla sebevědomí, začala tak i vystupovat, změnil se přístup jejího šéfa k ní. Již dovede oponovat v práci šéfovi a doma manželovi, je-li to zapotřebí, jsou si rovnými partnery. Již žádné další křivdy „nepolyká“, řekne narovinu co potřebuje. Žádné další záchvaty pláče ani bolesti kloubů se nekonají. Jediné, co zůstává, je manželovo břicho volně visící přes opasek. Ale to už bychom od homeopatie chtěli příliš…
Aby byli Vánoce opravdu časem rodinné pohody a lásky, záleží především na klíčové postavě každé rodiny – a tím je žena, manželka, matka, strážkyně tepla rodinného krbu. Je-li ona v pohodě, mohou se vydařit Vánoce jako z Ladova obrázku. V dnešní hektické době, která útočí na rodinu ze všech stran, kde ženy kromě udržování tepla rodinného krbu musí zastat i mnoho dalších funkcí, to není snadné. Je třeba se zastavit, zamyslet a pečlivě zvolit seznam svých priorit. Tou základní je zdraví srdce každé rodiny a tím je žena, ať už v roli manželky, matky či babičky.
Milé dámy, nenechte se semlít kolotočem povinností. Nemusíte nic, jen zemřít a s tím netřeba spěchat. Vaše tělo je úžasný nástroj, který vám dá vědět, pokud jej přepínáte. Neignorujte, prosím, jeho signály a zavčas vyhledejte dobrého homeopata. Jemně vás vyladí, pootočí úhel pohledu, dodá energii, odstraní bolesti, zvýší kvalitu vašeho života. Pak se dá zvládnout i příprava Vánoc, projít Adventem bez pocitu „co jsem ještě zapomněla/nestihla?“ a vašim dětem připravit Vánoce, na které budou s láskou vzpomínat dlouhá léta. Stojí to za to. Láskyplná rodina je to nejcennější, co můžeme svým dětem dát. Pocit „máme tě rádi a přijímáme tě takového, jaký jsi“ nenahradí sebevětší hromada dárků, nedá se nikde koupit. Ten může lidskému srdci dát jen druhé lidské srdce. To je pravý základ rodiny a podstata Vánoc.
Homeopat vás může jen jemně vyladit, zbytek je na vás. Držím palce, ať jsou vaše Vánoce časem opravdové lásky, která vás bude provázet celým příštím rokem, aby vzpomínka na ně zůstala něžným pohlazením i v čase bouří.
Petra Cihlářová