Myslím, že všichni cítíme, že se něco děje. Spousta věcí se mění závratnou rychlostí. Citlivější jedinci to vnímali již dávno, my pomalejší jsme potřebovali dobu Covidí jako budíček, aby nás probral, abychom si uvědomili, že věci asi nejsou tak, jak jsme si roky mysleli, že jsou. Ukolébáni main streamovými medii jsme natírali realitu na růžovo v bláhové naději, že my tady na Západě jsme ti demokratičtější, svobodnější, uvědomělejší lepšolidé, co poručí větru dešti a pak už budou jen ty klady a pozitiva. Měla nás varovat už hysterie rozpoutaná kolem šílené švédské holčičky, záhadně mocné, co svým hnutím dokázala zničit německý průmysl, než bys řekl greendeal.
Ano přátelé, opravdu se děje něco velmi podstatného. Celá naše planeta se probouzí, posouvá, odhazuje staré a vítá nové. Stará dogmata neplatí, tisíckrát opakovaná lež se nestává pravdou, ale je stále lží, jen už to začíná vnímat víc lidí. Postupně nám spadávají šupiny z očí a my začínáme vidět a vnímat krásu v jednotě všeho stvořeného. Začínáme si uvědomovat, že nejsme solitéry, oddělení jeden od druhého, od přírody, ale že jsme součástí této živé planety, navzájem sobě bratři, ne soupeři. Pomalu se začínáme probouzet do prozření, že spolupráce je lepší než rivalita. Jde to ztuha, staré dříve mocné struktury se nechtějí jen tak vzdát, a tak kopou kolem sebe jako šílené. Ale mají smůlu, láska je mocnější. Láska je nejmocnější silou ve vesmíru a právě k jejímu vítězství se snažíme přispět i trituracemi pro Zemi.
S touto myšlenkou přišla izraelská homeopatka a botanička Michal Yakir, která ve svém obsáhlém díle uspořádala, nejprve kvetoucí rostliny a teď dokončuje nekvetoucí, do přehledného systému. Tento její systém zohledňuje etapy vývoje planety i lidstva a přehledně roztřiďuje a zařazuje rostliny a homeopatické léky z nich vyrobené do skupin, které jako homeopaté můžeme snadno uchopit a pomůže nám pochopit léky do hloubky a lépe se mezi nimi orientovat. Triturace ve svém Organonu léčebného umění podrobně popsal již Samuel Hahnemann a od té doby jsou prvním krokem při výrobě homeopatického léku. Spočívají v tření kousku původní látky s mléčným cukrem v misce s tloukem. Výroba jedné potence C1 tímto způsobem trvá hodinu, pak se opět látka rozředí 1:99 dílům mléčného cukru a pokračuje se další hodinu tření do potence C2. Většinou se tření provádí v kolektivu několika lidí a již během této doby začínají vyvstávat symptomy daného léku. Tímto způsobem se homeopatické léky vyrábí a zároveň se zjišťuje na co budou dobré. Dříve nás zajímalo především co může daná substance udělat pro nás. Michal přišla s myšlenkou použít triturace jako komunikační kanál se Zemí a zeptat se také co my můžeme udělat pro danou látku, potažmo pro Zemi. Použít homeopatii k léčbě naší krásné planety a ran, které jsme jí způsobili svojí zaslepeností a neomaleností. Místo láskyplného využívání přírodních zdrojů jsme ji roky drancovali a zneužívali. V mylné představě „pánů tvorstva“ jsme jaksi přehlédli, že jsme její součástí a máme být jejími strážci, nikoli vlastníky.
První triturace pro Zemi proběhla v červnu 2023 na Tenerife, další byly v Německu, Indii, Austrálii. Zatím poslední byla v Ashlandu v Oregonu v květnu letošního roku, další bude v srpnu na Havajských ostrovech. Vždy se berou místní rostliny, či živočichové pocházející z dané oblasti. Triturace slouží jako informační kanál k dialogu se Zemí prostřednictvím dané substance a jako bonus navíc vzniká nový homeopatický lék, který poslouží k léčbě pacientů. Letos v květnu se nás v Ashlandu sešlo 16 z celého světa a během 6-ti dní jsme provedli trituraci kapradiny, sekvoje, ropy, černého medvěda a chia semínka.
Kapradí Polystichum munitum – je předpotopní rostlina, vznikla v dávných dobách, pamatuje dinosaury. Vývojově její rozmnožování představuje přechod mezi spóry a semeny. Také z triturce vyplynul pocit zaseknutí mezi světy, nesnadná verbální komunikace, odpojení se od emocí, nepochopení vedoucí ke skrývání či rigiditě. Vše připadá těžké, nepochopitelné, chladné. Stažení svalů, hluboké bolesti kostí, zapomínání, prázdnota, odpojení od emocí i od sexuální touhy, zaseknutí v životě, stesk po domově, po ráji. Lék bude pravděpodobně vhodný při léčbě autismu či stařecké demence.
Sequoia sempervivens – obrovský nádherný strom patřící do rodiny conifer, též předpotopní, ale vývojově mnohem mladší než kapradí. Roste v okolí San Franciska nedaleko pobřeží Tichého oceánu a můžete jej vidět v Red Wood Naitonal Park. Vždy kolem mateřského stromu rostou v kruhu stromy mladší, vzájemně jsou propojeny kořenovým systémem, podporují se. Mateřský strom díky fotosyntéze vyprodukuje velké množství živin, které posílá svým potomkům. Pod sequiojemi roste mnoho dalších rostlin, květin, keřů, orchidejí, vše ve vzájemné symbióze. Také triturace tohoto léku probíhala v naprosto jiném duchu, než tomu bylo u kapradiny. Zde je velká touha dělat vše správně, pracovat pro komunitu, pomáhat druhým. Velmi to připomíná situaci silné ženy – matky uprostřed početné rodiny. Obětavě a velmi přirozeně se o všechny stará, nestěžuje si, dělá to s láskou. Velmi klidná, trpělivá, stabilní, jako dávná moudrost, oceňuje mužovu podporu. Na otázku „co potřebuješ od lidí?“ odpověděla: pochopení bezčasovosti, trpělivost, investovat do budoucí generace, naučit se přemýšlet o budoucnosti, nejen o přítomnosti, uzdravit kruh života. Potřebuji, abys mě vzal do svého probuzení, vědomé změny, co přijde. Lék nás učí nalézt správnou rovnováhu mezi mužskou a ženskou stránkou.
Ropa je krví země. Je složena z těl zemřelých živočichů, rostlin, najdeme ji všude na planetě. Je to přirozený dar země, co jsme proměnili na zbraň. V obrazu léku se objevilo vše od násilí, boji o moc, zneužívání, temnotu a strach, až po schopnost projít temnotou a zvítězit. Stejně jako biblický Jakob, který celou noc bojoval s anděli a zvítězil. „Viděla jsem bolest milionkrát, ale je tu cesta, jak najít lepší místo, je to spiritualita, už nechci zpět do utrpení = to je uzdravení tohoto léku. Prostě už si vybereme jinou cestu. Naděje je světlo na konci tunelu. Cítím to všechno utrpení, už chci otevřít jiné dveře, jít dál. Jen si musíme vybrat dobrou cestu, využívat ropu a ne ji zneužívat.“ Jsou slova přímo z triturace léku, která jej dobře vystihují.
Černý medvěd – k trituraci jsme použili chlupy z volně žijícího zvířete. Dal nám je nenásilně – pomocí skryté kamery a kostí polepených lepidlem – přišel se zvědavec podívat co to je, chvíli si pohrál, pár chlupů se zachytilo a pak šel zas dál. Medvěd v přírodě prospí půl roku. Půl roku je duší „ve hvězdách“. Téma spojení s vesmírem se objevilo i v trituraci. V šamanismu je medvěd považován za ochránce. Nevědomky to přebíráme, když malým dětem dáváme medvídka jako první plyšovou hračku. Já svého prvního medvídka dostala ve 2 letech, každou noc chránil můj klidný spánek, dokud jej nenahradil manžel. Součástí souhvězdí Velké Medvědice je i Severka, podle které se lidé orientují od nepaměti na moři i na souši. I u tohoto léku vyvstala silná témata rodiny, vztahů, propojení mezi generacemi, ochrany mláďat, zvídavosti, hravosti. Lék nás učí, že všichni jsme součástí jedné planety a chce nás vzít nad hranice, kde jsme všichni spojeni, abychom si uvědomili, jak moc nám dnes chybí srdce, že se k němu musíme vrátit, abychom zastavili násilí na zemi. Učí nás jak mateřskou láskou a intuitivním myšlením prohloubit spojení sami se sebou i s hvězdami.
Chia semínko (Salvia hispanica) – je jídlo moderní doby. Rostlina pochází z Nového Mexika, patří do řádu Lamiales, tudíž do 6.sloupce kvetoucích rostlin podle Michal, jde do budoucnosti. Jsem tady a chci si užívat svět. V trituraci se objevily problémy žaludku, trávení, přejídání, jako by chybělo spojení mezi hlavou a žaludkem. Spousta protichůdných stavů, technologie versus spiritualita, bere věci moc vážně, není zcela přítomen, politicky korektní chování. Lék hodně odráží současnou dobu s jejím odpojením od sebe sama a z toho plynoucího pocitu odcizení jedněch od druhých, nikdo mi nerozumí, ženy bez mužů. Možná to bude dobrý lék pro přecitlivělé děti, co žijí ve svém světě, jsou chytré, ale vše jim vadí, světlo, slunce, pachy. Patologie může být vyčerpání, přehnaná reakce, zlepší se, když jdou věci ven – pravda, zvracení, výtok.
Třetí den jsme strávili u Mount Shasta – posvátné hory čnící do výše 4100 metrů, nepřehlédnutelný solitér, opředený spoustou zvláštních příběhů. Již původní obyvatelé měli horu v posvátné úctě a její název v překladu zní „Okolo, okolo, nikdy nahoru“. Uctivě ji obcházeli po vrstevnici a moc dobře věděli, že s horou nejsou žerty a není radno vydat se na její vrchol.
Měli jsme možnost osobně se setkat s Petrem Mt Shastou, dnes starým pánem, autorem několika knih, který se s námi podělil o svůj příběh. V mládí jej hledání duchovní cesty přivedlo do Indie, kde žil mezi mnichy. Zcela nečekaně mu bylo sděleno „odjeď na Mt Shastu“. Tenkrát netušil, kde to je, ale našel na mapě, vrátil se do USA, zajel tam a čekal, co se bude dít. Zjevil se mu Sant Germain, hovořili spolu, napsal o tom knihu. Prostý, pokojný a pokorný postoj tohoto starého muže vylučoval lež. Jeho vyprávění zapadalo do ostatních příběhů hory naprosto přirozeně. Kdybych nezažila na vlastní kůži v jednom místě hory silnou a nepopsatelně krásnou energii, vymykající se všemu, co jsem do té doby zažila, možná bych se zdráhala mu uvěřit. Ale hora má podobných příběhů víc. Jednou na ní našli partu lidí v kómatu. Převezli je do nemocnice, ale tam je nešlo probudit a tak zoufalý lékař zavolal místního šamana. Ten je nechal okamžitě převézt na místo, kde je našli a až tam je dokázal probudit. Pro místní naprosto normální příběh jejich hory – přece nahoru se neleze!
Jsme nejen svědky výjimečných událostí, ale i jejími tvůrci. Je na čase vzít svoji odpovědnost za stav planety vážně, přestat se vymlouvat na „to oni“, uvědomit si, že na každém z nás záleží. Všichni neseme v sobě boží jiskru, kousek světla, lásky, který září, tvoří nový svět v nás a kolem nás a tímto světlem prozáříme každou temnotu a celý vesmír se spojí, aby nám pomohl. Naše planeta si zaslouží život bez válek, v lásce a hravé tvořivosti. To je naším úkolem na této Zemi. Konečně se probudit a rozpomenout se na to kdo jsme, co je naším úkolem. Ano přátelé, jsme milované děti Boží, naší podstatou je láska a úkolem tvořit, moudře se starat o naši Matku Zemi a v lásce se všemi bytostmi na ní žít a radovat se z každého dne.
Petra Cihlářová