Astmatický sportovec
Poprvé ke mně přišel koncem roku 2013, tehdy 29 letý štíhlý, svaly se mu pod drahou košilí rýsovaly na dálku, zrzek jak z Irska, živý pohled, přátelský, trochu neklidný. Přišel – resp. byl poslán jeho tehdejší přítelkyní (též mojí pacientkou) pro velmi silnou alergii na psy, která jej trápila roky, málem zadusila astmatickým záchvatem při pouhém pomyšlení na zvíře, což byl velký problém, neb jeho vyvolená svého pejska milovala, v bytě chovala…a co včil, když psí srst stojí v cestě lidskému štěstí? To jsou chvíle, kdy i pragmaticky založený mladý muž sáhne po homeopatii jako po poslední naději, když vše ostatní selhalo…
Na první konzultaci hodně mluvil o svých zájmech a koníčcích, přebytku energie, co jej neustále žene z místa na místo, touze po cestování, spoustě přátel, co všude má, kolik adrenalinových sportů dělá, jak často trénuje, chodí po horách, žádná výzva pro něj není dost velká, do všeho se vrhá po hlavě a většinou vítězí. Na sportovišti i v ložnicích krásných žen. Jen to astma mu sužuje život. Než potkal dívku se psem, která jej zaujala mnohem více, než předchozí krátkodobé známosti, neměl potřebu nic řešit, slabší dech při sportu vyrovnal „dýchátkem“ a bylo. Jenže teď pes v bytě – to by se „udýchátkoval“…
Když jsem uvážila otevřenou a přátelskou povahu, která se snadno skamarádí všude, kam přijde, v kombinaci s astmatem – první předepsání byl Phosphorus. Ten jej dost zklidnil a asi 2 měsíce se zdálo, že dobrý, že astma ustupuje, tolik jej pes nedusí, vše bude asi dobré… ale úplně 100% to nebylo. Zlepšil se psychicky, ale na fyzickém těle žádné velké změny nenastaly. Nebyla jsem spokojená s výsledkem. Tento pocit asi zná každý homeopat, co praktikuje delší dobu – nějak prostě „ví“ kdy je lék nejlepší možný a kdy ještě je třeba hledat dál. Vedena tímto svým pocitem, hledala jsem dál. V případu byl velmi výrazný neklid pacienta, jeho neustálá touha po změně, cestování, dálkách, zdolávání překážek… podali jsme Tuberculinum. Ale to neudělalo vcelku nic a pacient se sám rád vrátil k Phosphoru.
Až na šesté kontrole se opravdu otevřel a promluvil o svém vnitřním světě, o kterém se každému nesnadno hovoří a za který se chlapi někdy stydí. Bylo pro mne velkým překvapením, když jsem zjistila, že tento urostlý sportovec, lamač dívčích srdcí, zábavný chlapík, byl jako dítě tlusté a neohrabané „ošklivé káčátko“, kterému se ostatní děti smály a ze základní školy mu udělaly peklo na zemi. Kromě toho se velmi styděl za své staré rodiče (jeho otec měl přes 50, když se narodil) a velmi mu vadila „chladná“ výchova, kdy už na něj neměli doma čas ani energii. To jsem nečekala, to bylo „ode zdi ke zdi“…jak říká jedno české přísloví.
Ještě víc mne překvapilo, když se mi konečně svěřil s tím, co jej uvnitř trápilo už od dětství. Nikdo by u tohoto železného muže, který se nebál žádné výzvy, nečekal tolik strachů, co jich měl právě on. Od dětství měl obrovský strach ze tmy, z duchů, nadpřirozených bytostí, andělů, démonů – co na něj číhají ve tmě. Představoval si zlo, co na něj ze tmy vyskočí a zmocní se ho. Různé hororové postavy v jeho představách ožívali a číhali na něj na každém kroku, schovávali se ve stínu, lekali jej. I ve snech jej pronásledovali noční můry, slátaniny všeho možného, pocit, že běží do kopce a nemůže uniknout.
Také se mnoho let trápil tím, že není hodný syn. Což asi bylo vcelku opodstatněné, uvážíme-li, že se životem hnal jak povodeň, věren heslu „sex, drogy, rock-and-roll“. Jistého zadostiučinění se mu dostalo teprve nedávno, když zjistil, že jeho otec byl též za mlada pěkné kvítko…
Repertorizace:
Lékem, který opravdu pomohl bylo Medorrhinum nejprve v potenci 200, časem jsme podali 1M.
Jak už to po podání vhodného homeopatika bývá – i velmi stará strašidla se rozplynula a on ke svému velkému úžasu byl po letech beze strachů, démoni na něj přestali číhat v temných zákoutích, osvobodil se od nich. Zlepšil se spánek, ustaly noční můry. Astma a alergie na psy postupně vymizely také. Našel si novou přítelkyni, konečně našel klid a poprvé pocítil touhu se někde usadit.
Homeopatie není jen tak něco „na kašel“ nebo „na astma“ či na cokoli jiného, jak jsme zvyklí u konvenční léčby. Homeopatie je mnohem víc než jen lék na něco, je to především lék pro někoho, pro člověka, pro jeho trpící duši. To, že pomůže i s tělem, je ve své podstatě vedlejší účinek. Pokud zmírníme utrpení duše vhodným homeopatikem, nemusí jej zmírňovat tělo nemocí. Tím, že zbavíme člověka strachů, jej osvobodíme. Nic tak nezotročuje lidi jako právě strach. A v tom je veliká síla a krása homeopatie, osvobozuje, léčí tělo i duši zároveň, navrací zdraví, dovede zahojit i velmi staré rány na těle i na duši.
Proto neváhejte, najděte si svého homeopata a mějte s ním, prosím, trpělivost – nemá to snadné, ale nakonec budete velmi překvapeni, s čím vším vám může pomoci.