Malý smutný pozůstalý

Malý smutný pozůstalý

Smrt v rodině vždy zahýbe celou rodinnou konstelací a otřese všemi pozůstalými. S někým víc, s někým méně, což pochopitelně záleží na citlivosti pozůstalých a též na jejich vztahu k zesnulému. Jistě nikoho nepřekvapí, že nejvíce vždy s lidmi otřese smrt manžela/manželky, matky, otce či nedej bože dítěte. A jak homeopaté dobře vědí, často je tato událost spouštěcím momentem nejrůznějších patologií. Čím mladší člověk zemře, tím víc soucítíme, říkáme, že „byl ještě tak mladý“… naopak při úmrtí velmi starých lidí, spíše vidíme smrt jako „vysvobození“ a v podstatě přirozenou součást života.

Příběh, který vám chci vyprávět, je o velmi mladém pozůstalém – 9-ti letém chlapci, kterému zemřela 95-ti letá prababička, kterou sám viděl snad 10x v životě a nedá se říci, že by měli úzký vztah.

Přišel ke mně s maminkou, hezký, šikovný klučina, s velice smutnýma očima. Nejvíc jej trápí, že nemůže usnout i když je velmi unavený. Od pohřbu prababičky nemůže spát a je smutný. Usne jen když slyší mámu, jak si povídá s tátou. Když je úplné ticho je nesvůj, a jeho slovy „ jsem jako zamotaný a v břiše mi chodí ještěrka, co má na nožičkách věci a když šlápne, tak to zatlačí, úplně se mi nafoukne bříško a je mi divně. Ta ještěrka má víc nožiček, nebo je to víc ještěrek, asi nějaký vetřelec“.  Je pravda, že v 6-ti letech viděl film Vetřelec, asi odtud má tu představu, ale tenkrát spal dobře a jeho potíže se spánkem a bříškem začaly až po pohřbu.

Očividně se jedná o velmi citlivé dítě, jehož vnější svět hluboce zasahuje. Sám popisoval zážitek z pohřbu slovy „byl to hezký okamžik, taková divná energie, jako by do mne někdo šťouchal, ale nikdo tam nebyl… okolo celého těla mě to štípá a šťouchá, jako kopřiva s nohama a rukama“.

I ve škole je velmi citlivý na každou nespravedlnost a špatně nese, když se spolužáci posmívají slabším, ale sám není dost silný, aby vystoupil na jejich obranu. Je velmi soucitný a hodně mu vadí zvuky, siréna u něj vyvolává paniku. Hodně se bojí i dalších věcí – nejvíce o sebe, že se mu něco stane, že umře, že dostane rakovinu. Také mu nedělají dobře úzké prostory jako je výtah a co viděl trajler k hororu o panence Chucky tak se bojí i panenek. Často se mu zdají hororové sny.

Hodně se mu stýská, když je bez mámy a svého psa. To pak „pohladím vzduch a mám pocit, že jsem pohladil věc, která pořád fouká, všude jsou pusy a ty foukají studený vzduch“.  Strachy, smutky a úzkosti se zhoršují, když je sám, když se v noci vzbudí a nemůže usnout.

Z tělesných potíží – trpí na atopický ekzém od 3 měsíců, dále mívá časté záněty spojivek a ve 3 letech mu byla operována tříselná kýla (jeho matka prodělala operaci cysty na vaječníku měsíc před ním a my se můžeme jen dohadovat, zda chlapcova kýla souvisela s jeho zvýšenou soucitností a napojení na matku nebo ne…). Často si stěžuje na únavu, což není divu, když se nemůže pořádně vyspat v noci.

Analýza: máme před sebou velice citlivé a soucitné dítě, které jako by postrádá „vnější ochranu“ a jehož se hluboce dotýkají všechny události.

 

Repertorizace:

Česky:

Mysl – onemocnění z – smrt milované osoby – u dětí

Mysl – soucitný

Mysl – stesk po domově

Mysl – smutek – u dětí

Mysl – strach – z rakoviny

 

Lékem, který případ vyřešil, bylo Carcinosinum 10M. Jedna dávka postačila, aby se ze smutného chlapce plného strachů stal veselý nebojácný klučina.

Vždycky je pro mne krásným zážitkem pozorovat tu proměnu, co nastává po správném homeopatickém léku, kdy vám na kontrolu přijde prakticky jiný človíček, než přišel prve. A u dětí, je to dvakrát krásné.

2019-12-14T10:32:47+00:00