Mimozemšťan v cizím těle
V září 2015 ke mně poprvé přišla tehdy 36 letá žena s depresemi a zde je její příběh.
Od mala měla zvláštní vztah ke svému tělu. Přišla si jako mimozemšťan, co se omylem dostal do lidského těla a nevěděl si s ním moc rady. Nepřišla si ani jako žena ani jako muž – něco napůl a velmi jí obtěžovalo, kolik času jí starost o tělo zabere, že ho musí krmit, šatit, umývat apod. Sama sebe vnímala jako bytost bezpohlavní, viděla sebe samu shora, jak se oblíká, chová, co dělá a zároveň si uvědomovala, že její já je mnohem víc než to tělo, co vidí, že ostatní části jejího já jsou nehmotné. Někdy se jí to ukazovalo ve snech – zvláštní pocit, pro který neměla slova – místo bezpečí, teplé, příjemné mimo čas a prostor, mimo hmotné tělo.
Své dětství si moc nepamatuje. Vyrůstala na vesnici, byla jedináček, hodně času trávila sama, přečetla spoustu knih. Když měla 6 let svedla jednoho chlapce – moc jí bavilo pozorovat, jak reagovalo jeho tělo, jak se měnilo při vzrušení, co to s ním dělalo. Když měla 9 let, její rodiče se rozvedli a ona zůstala s matkou, která vystrnadila všechny muže ze svého okolí a plně se upnula na ni. Jako dítě se snažila být bezkonfliktní hodná holčička. Její matka kontrolovala vše a každou chybu dítěte používala k manipulaci pocitem viny a emocionálnímu vydírání. Od té doby v ní zůstal pocit, že si nezaslouží lásku, protože není dokonalá. Stranila se lidí s pocitem, že nemá právo existovat na světě, že pořád dělá chyby a musí za ně být potrestána.
Vše se příchodem puberty zhoršilo, její tělo se změnilo v ženské, o které se musela starat ještě víc a bylo pro ni mnohem těžší jej přijmout, přišlo jí nečisté, špatné. Její bytost prakticky „žila jen v hlavě“ jak jí byl zbytek těla nepříjemný. Jistým únikem z reality byla pro ni marihuana, kterou od puberty kouřila ve velkém. V 17 letech se nešťastně zamilovala, upadla do depresí a od té doby brala antidepresiva. Časem jí došlo, že si bude muset vybrat mezi opičí láskou mámy a mužem. Byla velmi silná osobnost a tak se dokázala v 18 letech odstřihnout od matky a odstěhovat z domova.
Když ke mně v 36 letech přišla, měla za sebou několikadenní epizodu totálně bez energie, nebavilo jí žít, vše zešedlo, neměla spojení sama se sebou natož se světem kolem sebe. S pocitem „nikdo mě nemá rád“ by nejraději poustevničila v lese. I přes antidepresiva prožívala svět bez barev, propadala se do deprese, pocitu bolestně sníženého horizontu, pláče, strachu, že není dost dokonalá, že když nechá skulinku ve svém perfekcionismu, tak tudy jí někdo zraní. Ačkoliv tou dobou měla vybudovanou dobře prosperující firmu, stavěla dům nedaleko Prahy a žila s hodným mužem, její vnitřní svět byl plný chaosu, strachu, absolutního zmaru, pocitu že nic nemá smysl, že je vadná. Dlouhé hodiny proplakala s pocitem „já jsem tak strašně špatná, nikdy nic nedokážu, jsem na nic“. Cítila se jako mimozemšťan, který neví, podle jakých pravidel se má chovat a neustále se bojí, že není dost dobrý, že něco nezvládne, že mu někdo blízký ublíží.
Její temné náladě odpovídala i temná hudba, kterou poslouchala – industriální techno.
Analýza: máme tu mladou ženu, která je jakoby stále jednou nohou v jiném světě, není plně ve svém těle, což jí působí velká muka. Je velmi kreativní a je obdivuhodné, co vše byla schopná v hmotném světě vybudovat.
Prvním podaným lékem bylo Spectrum 200 abychom pacientku dostali více do jejího těla.
Kontrola koncem září 2015 – po léku Spect 200 přišel příjemný pocit, daří se jí zmenšit chaos o polovinu, již pro ni není tak ničivý. Také se zmenšil pocit, že si nezaslouží lásku. Je vstřícnější ke svému tělu, cítí se v něm více doma. Začíná své chyby více tolerovat, snaží se vnímat vše kolem sebe, začala číst beletrii. To vše vypadá na hezký začátek léčby, takže čekáme, co se bude dít dál…
Kontrola v říjnu 2015 – lék zatím neopakovala, ačkoliv má hodně práce s firmou i stavbou domu vše zvládá dobře. Je více ve svém těle – jak sama říká je sama v sobě od hlavy po prsa z 80%. Zároveň s podzimem každoročně přichází zhoršení depresí – zvedáme potenci léku a podáváme Spectrum 1M.
Kontrola listopad 2015 – začínají se objevovat spontánní momenty vděčnosti a štěstí, lítost se již neobjevuje. Je více otevřená vůči zvířatům, má více energie. Zatím zůstává složitý vztah s matkou. Lék necháváme působit dál.
Kontrola prosinec 2015 – má se dobře, s přítelem se mají rádi. Poslední dobou se vrací vnitřní napětí, jestli vše dělá správně. Již není tak moc vyděšené zvířátko jako dřív, ale pocit, že něco udělá špatně a společnost ji vyloučí se stále vrací. Uvnitř se cítí napjatá, ostražitá, neustále ve střehu před vším. Zde už je vidět, že Spectrum udělalo, co mohlo a bude zapotřebí se poohlédnout po dalším léku, který bude dobře následovat a posune pacientku dál.
Dalším podaným lékem bylo Falcon peregrinus disciplinatus 1M. (Ptačí léky se mi osvědčily ve více případech po léku Spectrum)
Kontrola leden 2016 – má se dobře, přestěhovali se do domu na samotě, cítí se spokojeně. Lék Falco-pe přidal příjemný nadhled, má více energie a méně vnitřního napětí. Velmi starý pocit „vyděšeného zvířátka“ a nejistoty, zda splnila očekávání okolí, se objevuje jen sporadicky. Už není jen v hlavě, ale v celém těle a to z 90%. Antidepresiva snížila na polovinu.
Kontrola únor 2016 – opakovala lék Falco-pe 1M po přepracování, kdy se jí zase začalo zdát, že je k ničemu. Ihned jak si dá homeopatika do úst, cítí lehkost a nadhled, vrátí se jí energie. Jediné, co zůstává je velmi starý strach ze ztráty kontroly, chaosu, nedaří se jí důvěřovat, že věci dobře dopadnou, stále se cítí oddělená od světa a jen malé nitky ji j němu poutají. Celkový stav je mnohem lepší, než byl původně, ale pořád nejsme u konce léčby. Předpis – opakovat Falco-pe 1M při zhoršení stavu.
Kontrola březen 2016 – začaly se vracet deprese a Falco-pe již nepomohlo ani v potenci 10M. Soustavně se přepíná, pracuje téměř bez odpočinku, což ještě zhoršuje celkový stav. Začíná se vynořovat téma „nejsem chtěná“ – je přesvědčená, že ji matka nechtěla a že ji nemá ráda a odtud pramení celkový pocit nedůvěry vůči celému světu. Cítí se odříznutá od světa, zoufalé nechtěné dítě, co nemá kam jít. Když jsem vzala v potaz problematický vztah s matkou a neúplnou inkarnaci do těla, podala jsem lék Lac humanum 200.
Kontrola duben 2016 – po podání Lac-h 200 „začátek byl super, ale pak to přestalo fungovat“. Staré myšlenkové vzorce „za nic nestojím, nemají mě rádi“ jsou zpět s pocitem odpojení od světa a ostatních lidí. Kritický hlas sadistického soudce má nad ní obrovskou moc. Potlačený vztek chce vybuchnout, rozprsknout se na malé kousky. Dělá nesmyslné věci – třeba 3 hodiny luxovala koberec. Přemíra vnitřního napětí se manifestuje migrénami z přetažení, kdy bolesti jsou pravostranné, pulsující, nevidí při nich na 1 oko a má potíže s artikulací a soustředěním. Je vidět, že potřebujeme sáhnout po jiném léku. Tentokrát se do popředí dere vnitřní rozpolcenost v podobě dialogu přísného kárajícího soudce a její malé dušičky.
Dalším podaným lékem bylo Anacardium 1M.
Kontrola květen 2016 – po léku Anac 1M je mnohem lepší, neměla žádné propady, kritický hlas je mnohem mírnější, může s ním polemizovat. Stále vede velmi náročný život, pracuje 10 hod denně na vlastních projektech, což jí velmi baví a naplňuje, ale jen těžko si hledá čas na odpočinek. Z přepracování měla jen jeden moment smutku a zoufalství, ze kterého se rychle dostala.
Lék Anacardium 1M občas opakovala a byl pro ni vhodným společníkem přes celé léto – kdy díky němu mohla po letech zcela vysadit antidepresiva. Krásné „srovnal“ vnitřního kritika do patřičných mezí, již není její vládce, ale rádce. Je více ženou než byla dřív, ve svém těle z 98% pevně usazená. Na kontrole v srpnu 2016 zmínila destruktivní náladu 2 dny před menstruací, kdy by nejraději vše zničila, roztrhala, spálila, přirovnala se k bohyni Kálí. Její pracovní tempo je vskutku dechberoucí, často pracuje 16 hod denně 7 dní v týdnu.
Kontrola listopad 2016 – dobře spí 8 hod denně, má se fajn, byla sama na dovolené – což si posledních 6 let nedovolila, daří se jí více odpočívat, je bez antidepresiv. Občas se vynoří starý pocit nechtěnosti a „nemá mě rád“. Zdá se mi, že Anacardium udělalo, co mohlo a je čas jít dál…
Dalším podaným lékem byl Haliaeetus leucocephalus 200 (orel bělohlavý).
Kontrola prosinec 2016 – její negativní myšlenky jsou mnohem slabší, daří se jí dívat na svět s odstupem, cítí uvnitř velkou změnu, již nechce jít dál cestou trápení. Snaží se zlepšit společné soužití s partnerem, rovněž její vztah s mámou je lepší.
Kontrola leden 2017 – lék opakoval 2x, vždy v pro ni těžkém období. „Spousta věcí se vyjasnila“ jak sama říká. Konečně se rozhodla důvěřovat světu a uvěřila příteli, že ji má rád. Při přepracování již nejde do depresí, jen ji občas bolí hlava nebo cítí napětí v krčních svalech. Učí se odpočívat, je více schopná naslouchat svým potřebám.
V březnu pod náporem práce a časového presu ze snahy stihnout termíny projektů se zvýšil její perfekcionismus a tělo onemocnělo zánětem průdušek (který mívala často v dětství). V této chvíli pomohlo Carcinosinum 30 nejen na průdušky, ale i na zmírnění přepečlivosti.
Lék pro ni hezky fungoval do dubna, kdy na kontrole přišla s novým zvláštním symptomem – začal jí vadit tikot hodin, jeho pravidelnost, která ji cyklí, každý další úder ji uzavírá mysl, cítí se svázaná, nesvobodná. „Čas je jako provaz a každý tik je smyčka, co se utahuje kolem mého těla a já víc a víc kamením s každým úderem hodin. Je to zlé neúprosné kouzlo.“ Zde už je jasné, že orel udělal, co mohl a odletěl a my se musíme posunout k dalšímu léku.
Dalším podaným lékem byl Theridion curassavicum 200.
Ihned po podání léku přišla migréna, tak jak ji znala z minulosti a pak se začalo vše měnit k lepšímu. Během dalších 7 měsíců se cítila dobře na všech frontách. Kromě toho, že jí přestal vadit zvuk hodin, začala plněji důvěřovat svému okolí, což přineslo velmi pozitivní posun ve vztahu s manželem. Poprvé po dlouhých letech začala uvažovat o dítěti, což pro ni dříve bylo nemyslitelné. Bolesti hlavy odešly, menstruace se upravila, nepřišly ani podzimní deprese, byla spokojená a vyrovnaná sama se sebou, na svoji intuici se mohla spolehnout.
Kontrola listopad 2017 – má v sobě klid, nechala si vyndat nitroděložní tělísko a uvažuje o dítěti. Jak se v mysli zaobírá myšlenkou na mateřství, vynořuje se téma matka a s ní spojená stará křivda. „Ženy, co nechtěli děti, měly holky“ – chce se z tohoto začarovaného rodinného kruhu vymanit, aby svoji křivdu nevědomky nepředala další generaci, jak to udělala její matka i babička.
Podáváme Natrium causticum 200 – jeden u nejlepších léků na starou křivdu.
Kontrola prosinec 2017 – staré křivdy již neřeší, má se dobře, strávila víkend s mámou a bylo jim oběma hezky.
Kontrola květen 2018 – propady nálady nejsou, ale její firma si žádá spoustu jejího času a ona se přepracovává, což má za následek bolesti hlavy – zvláště před menstruací, zhoršené pohybem, světlem, pachy, hlava jako v kleštích, nemůže přemýšlet.
Dalším podaným lékem byla Nux vomica 200, která pomohla na bolest hlavy velmi rychle. Daří se jí nastavovat svoje hranice, což jí dříve dělalo potíže. Dnes v sobě cítí ohnivou energii, kterou zpracuje do rozhodnutí a dá hranici tam, kam nechce, aby někdo chodil. S celkovou změnou osobnosti a změnil se i její hudební vkus – místo techna poslouchá Beathovena.
Lék Nux vomica jí pomáhal s bolestí hlavy po přepracování až do konce roku 2018, jen občas jej opakovala, potenci jsme časem zvedli na D 1000.
V prosinci 2018 jsme podali poslední lék Aurum metalicum 200 – když se jí se špatným počasím začaly vracet špatné nálady. Aurum krásně pomohlo.
Poslední kontrola byla v únoru 2019 – přišla mi vlastně jen poděkovat, že se má dobře, nic jí netrápí, žije šťastně a spokojeně s manželem, firma šlape, s matkou se mají rády. Co se dítěte týče – nechává tomu volný průběh – bude ráda, když přijde, ale pokud nepřijde, přijme i tuto variantu.
Než jsem začala psát tento článek, nedalo mi to a zavolala jsem jí (leden 2023). Stále se jí daří dobře, žádné deprese ani migrény se nevrátily. Je velmi šťastnou ženou, manželkou a maminkou dvouměsíčního miminka.
Na tomto případu je krásně vidět, jak velkou moc homeopatie má a s čím vším může pomoci. Na začátku ke mně přišla depresivní osoba nepřijímající vlastní tělo, roky konzumující antidepresiva s mizivým účinkem. Kdyby se jí někdo dříve zeptal, zda chce být mužem, souhlasila by. Zoufalí lidé dělají zoufalé věci, a především potřebují pomoc. Skutečnou pomoc, jemnou a účinnou, jakou jim může nabídnout právě homeopatie. Nesouhlasím se všemi těmi zastánci LGBTQ+ co si myslí, že když má dospívající člověk problém s přijetím vlastního těla, měli bychom ho poslat k chirurgovi, nadopovat hormony, antidepresivy a co já vím čím vším ještě. Myslím si, že tyto děti potřebují především láskyplnou a jemnou péči zkušeného homeopata a psychologa, kteří jim pomohou dokončit inkarnaci do těla, co jim příroda dala a přijmout jej.
Jsem moc ráda, že jsem mohla pomoci této ženě. Je vždy krásným dobrodružstvím sledovat, jak se pacient proměňuje, osvobozuje od svých strachů a bludných představ a svobodně vykračuje do dalšího života.
Petra Cihlářová