Muchomůrka červená
Je léto, čas prázdnin a dovolených, koupání, rybaření, houbaření… poslední jmenované, tedy houbaření, je prý českou specialitou. Málokterý národ sbírá a upravuje tolik hub jako právě ten náš. Máme houby rádi na mnoho způsobů, smažené, vařené, pečené…. Jen je třeba se v nich dobře vyznat, ne všechny jsou jedlé a některé jsou dokonce jedovaté. A o jedné z nich – tedy té jedovaté bude dnes řeč. Je krásná, červená s bílými puntíky, jedovatá při požití, leč velmi užitečná jako homeopatický lék. Jistě jste již uhodli, že mluvím o muchomůrce červené, latinsky Agaricus muscarius.
Jedním z lidí, kterým tento lék velmi pomohl, byl 5-ti letý chlapec, říkejme mu třeba Adam.
Adam měl na světě vždy dost problémů. Než se narodil, pracovala jeho matka v prašném a nevlídném prostředí skladu zeleniny a prožívala v práci spoustu stresů. Porod byl velice dlouhý a nakonec jej museli vytáhnout kleštěmi. Měl velkou hlavu, propadlý hrudní koš, deformované levé ucho a nosní přepážku, výrůstek na líčku. Motoricky se vyvíjel normálně, ale do 3 let nemluvil. Žije ve svém světě a někdy vůbec nereaguje, když na něj rodiče mluví. Je fascinován spoustou věcí – řeší otázky života a smrti, vývoje člověka i lidstva. Již má naplánováno, jak bude jednou jezdit do práce a mít 3 děti, ale jeho výchova to je těžký oříšek i pro velmi trpělivou matku. Musí na něj velkou oklikou, jinak se chlapec úplně zasekne a přestane reagovat či cokoli dělat.
Adam je založením samotář, nedává své city najevo, je těžké se v něm vyznat. Ve školce si dlouho nemohl zvyknout. Kontakt s dětmi navazuje pěstí. Neustále pomrkává, snadno se unaví a trpí na časté rýmy. Jeho mozek dozrává nerovnoměrně, pomalu mluví, má problém s jemnou motorikou. Dlouho se pomočoval a i dnes se mu to občas při hře stane. V noci jej často budí noční můry.
Často je úplně mimo sebe – kouká se na jedno místo a přemýšlí, nebo si zpívá a je zcela ponořen ve svém snovém světě.
Bylo krásné jej pozorovat po léku, jak rozkvetl. Byl mnohem čilejší, více duchem přítomen, aktivnější, vnímavější k okolí. Již je mnohem snadnější s ním vyjít, lépe mluví, hraje si s dětmi ve školce. Mnohem lépe vypadalo i jeho EEG.
Dalším spokojeným konzumentem homeopaticky ředěné muchomůrky červené byla 53-letá paní, říkejme jí Marie, která ke mně přišla v červnu 2011 celá utrápená. Již měsíc byla na neschopence s obrnou lícního nervu. Potíže začaly v levém oku – nejdříve jako pocit písku v oku, řezání, pak spadl levý koutek, následně došlo k deformaci levé poloviny obličeje a k bolestivému brnění celé levé poloviny těla. Na rozdíl od Adama, který nemluvil skoro vůbec, mluvila Marie velice rychle a pořád. Přeskakovala z tématu na téma, nešlo to zastavit. Musela se ze všeho vymluvit, až jí to bylo samotné nepříjemné.
Marie se vždy velmi obětovala pro svoji rodinu, dceru, její děti, svého starého otce. Ze svého současného stavu měla výčitky svědomí, že nemůže pro dceru a otce dělat vše jako dřív, ale to opravdu nešlo. Bellova obrna lícního nervu je velice bolestivé onemocnění…
Naštěstí pro ni i pro její rodinu, zabral Agaricus velmi rychle. Ustoupily bolesti, navrátil se původní tvar obličeje, mohla zase dělat vše jako dřív. Utlumila se i její dřívější potřeba mluvení. Jistě, že se nestala introvertkou, ale již mluvila, jen když chtěla a ne proto, že musela.
Tak až půjdete na houby, nekopejte do muchomůrek. Jsou nejen krásné, ale i velmi užitečné. Jen se musí vědět kdy a jak je použít.