Pohybový aparát v pozdějším věku
S přibývajícími léty začíná tělo bolest téměř každého. Staré české pořekadlo „když se po 50. ráno probudíš a nic tě nebolí, jsi mrtvý“ dobře ilustruje běžné povědomí, že je to normální, že to patří k věku a nedá se s tím nic dělat. Ale i starší lidé mají svůj důvod, proč je něco bolí. Pouze čím déle žijí, tím více takových „důvodů“ se nahromadí a pokud nebyly průběžně léčeny homeopatií, mají tendenci se shlukovat a tak vytvářet hlubší a hlubší patologie. Neříkám, že homeopatie je zázrak, který dovede zastavit čas – to ne, ale v každém věku se dá homeopatií pomoci, odblokovat příčinu potíží a zlepšit kvalitu života. Ráda bych se s vámi podělila o 2 příběhy, které tuto teorii potvrzují.
První z nich je příběh pana M., ročník 1950, který ke mně přišel v květnu loňského roku. Jeho potíže začaly po odchodu do důchodu. Do té doby spokojeně pracoval v elektrikářské partě, kde se všichni znali, občas spolu zašli na pivo, život plynul hladce a spokojeně. Ještě 1 – 2 roky po odchodu na odpočinek se s bývalými kolegy občas viděl, ale pak se spojení začalo vytrácet, vídali se stále méně a méně až došlo k naprosté ztrátě kontaktů a sociální izolaci. Pacient se začal uzavírat do sebe, zdálo se mu, že o něj svět ztratil zájem, nikoho nezajímá, přestal chodit mezi lidi. Dokonce ani mezi včelaře už nezašel, protože se jednou na schůzi pohádali a on bytostně nesnáší konflikty.
Bohužel strategie „vše držet v sobě“ vedla jen k vnitřní izolaci a odcizení se i s vlastní ženou. Jeho paní např. chtěla uspořádat oslavu jeho 70. narozenin, ale on byl tak ponořen v pocitu „nikdo o mě nestojí“, že místo společného plánování měli „tichou domácnost“, což jej drtilo ještě více. V takovém stavu duše nesmírně trpí a její utrpení je tak velké, že netrvá dlouho a tělo si z něj vezme svůj díl.
Hned první pacientova věta, kterou mi řekl, byla „mám bolesti pořád, na těle i na duši, nemohu se dostat do kontaktu s lidmi“. Drtivé, drásavé bolesti od páteře do nohou mu bránily v chůzi. Bolesti začaly před 5 lety a postupně se zhoršovaly, až začaly být nesnesitelné, ostré a šly z beder do pravé kyčle, slabin, kolena, někdy až do paty. Loni stejnou dobou prožíval podobné bolesti na levé straně. V takovém stavu mohl stěží vstát z postele a dojít si na WC, procházky milovaným lesem byly naprosto vyloučeny.
Mezi jeho další potíže patří snížená funkce štítné žlázy a senná rýma, která se u něj začala projevovat po smrti jeho švagra, kterého měl moc rád. V minulosti měl operované koleno po úraze a křečové žíly na pravé noze. Nejvíc, jak už to bývá, jej bolí duše. Obrovský balvan smutku, co na ní leží. Pokusy jeho paní „vytrhnout jej z letargie“ vnímá jako další a další zbytečné dohady a tím víc se utápí v pocitu zmaru, nic už nemá smysl, vše je ztraceno.
Takže máme pacienta, který v sobě ukrývá spoustu smutku, všechno se snaží udržet hluboko uvnitř, za „ochrannou zdí“, nesnáší konflikty, trpí ostrými bolestmi zad jdoucími z beder přes kyčle do kolen, dále od smrti švagra je alergický na pyly, má sníženou funkci štítné žlázy a je po operaci křečových žil. Zkušení homeopaté již vědí, že potřebným lékem je Natrium muriaticum.
Lék byl podán v potenci 200 a na kontrole po měsíci pacient hlásí velké zlepšení nálady, zmírnění bolestí, prášek na bolest potřebuje jen 1x za 3 dny, dříve užíval 3 denně. Je sdílnější, lépe komunikuje s okolím, má víc energie, déle vydrží pracovat na zahrádce, chodí bez problémů, jen občas jej potrápí alergie.
Kontrola po 2 měsících: je v pohodě, chodí mezi lidi, s ničím si nedělá problém, bere život, jak jde. Urputné bolesti jsou zcela pryč, jen občas při změně počasí klouby trochu cítí, ale objede se bez léků na bolest. Chodí pracovat do lesa, energie má dost, dobře spí. Jeho vztah se ženou, dle jeho slov, se zlepšil o 200%. Je spokojený se svým životem, nad ničím se netrápí, začal chodit mezi lidi, spokojeně si užívá život jako již mnoho let ne. Lék za celou dobu 2x opakoval.
Krásný příklad, jak homeopatie léčí nejen tělo, ale pomáhá lidem vyrovnat se se životem, brát jej tak jak jde, uvědomit si bohatství jaké nám přináší a prožívat drobné denní radosti v každém věku.
Další případ, o který se chci s vámi podělit, je příběh paní, ročník 1963, na kterém je dobře vidět, kolik běd si umíme sami sobě způsobit, aniž si to uvědomujeme. Stačí pouhý strach „co by řekli lidé“ prožívaný několik desetiletí a utrpení je na světě… Tato dáma přišla teprve nedávno, ale pokrok, který od té doby učinila je úctyhodný. Zde je její příběh:
Původně přišla pro bolesti a praskání kloubů, které jsou horší ráno, když se chvíli nehýbe, zatuhnou, taktéž delší stání způsobí zhoršení potíží, a ke všemu jí otékají kotníky. Kromě bolestí pohybového aparátu má mnoho dalších potíží: návaly horka od menopauzy, stresová inkontinence, svědivý ekzém na rukou, opakované záněty močového měchýře, gynekologické potíže.
Trápení této paní začalo již v dětství. Nemalou roli v celém příběhu sehrála její psychicky labilní matka, která již 50 let slibuje, že se „půjde zabít“ a vydírá tím celou rodinu. Matčiny manipulace vždy těžce nesla. Dodnes si pamatuje strašný pocit provinění, který měla po té, co matka teatrálně odešla skočit ze skály a je, co by děti, nechala doma k smrti vyděšené jen proto, že se sestrou chvíli zlobily. Do života si z rodiny odnesla pocit „musím být hodná, všem vyhovět, urovnat hádky, aby byl klid“ a především strach co by se mohlo stát, kdyby ne a co by tomu řekli lidé.
Dodnes je pro ni velký problém něco odmítnout a stále zůstává v pocitu „nejsem dost dobrá“ a „vše je moje vina“. Má strach, aby někomu neublížila, a do vztahů dává mnohem více, než se jí vrací zpět. Má pocit, že na ní ostatní vidí něco špatného, dokonce i stromy v lese. Je vdaná, má dospělého syna.
Lékem, který odstartoval léčebný proces, byla Calcarea carbonica 200 C. Po léku se nejprve dostavilo poznání, že celý život naplňovala něčí představy, že nikdy nešla za tím, co by chtěla sama, což si vzalo jeden proplakaný den. Pak se to začalo lámat, dostavila se zvláštní radost. Uvědomila si, co chce sama dělat – že už nechce pracovat jako sestra u nerudné lékařky, ale chce mít vlastní masážní salon, dala v práci výpověď a více času věnuje budování vlastní živnosti. Konečně dostala sílu odmítnout trávit Štědrý večer s hašteřivou matkou. Má více energie, praskání kloubů ustalo, cítí se lépe.
Po Novém roce na další kontrole je zřejmé, že dochází k dalšímu uvolnění strachů „co si kdo pomyslí“, pacientka je sebevědomější, dovede se více postavit za sebe, dokonce se ohradila i vůči synovi, což by dříve neudělala. Rovněž její vztah s manželem se zlepšil – už mu řekne, co potřebuje, nebojí se jeho reakce, což je i pro něj příjemnější. Návaly horka se zmírnily, klouby nebolí, objevil se ekzém v dlaních a mezi prsty. Energie má dost a příjemný pocit radosti zahřívá její duši.
Léčba této paní je teprve na začátku, ale už dnes je krásné pozorovat, jak člověk rozkvete po té, co se začne zbavovat strachů. Homeopatické léky mají moc zlomit okovy zla v podobě nejrůznějších obav a z nich plynoucích sebeomezování nedovolujících svobodnému rozvoji schopností duše. Věčný strach „nejsi dost dobrá“ a „co tomu řeknou lidé“ je těžké překonat silou vůle, ale s pomocí homeopatie to lze a člověk může svobodně vykročit cestou radosti. V tom je pro mne krása homeopatie a mého poslání – co by průvodkyně lidí jejich léčbou. V žádném věku není pozdě začít. Neváhejte ani vy vykročit touto krásnou a podivuhodnou cestou od strachu ke svobodě.
Petra Cihlářová
Repertorizace – pan M.:
Repertorizace Paní A:
