Rakovina z pohledu homeopatie
To, čemu se lidově říká rakovina, je autoimunitní onemocnění, při kterém tělo začne produkovat místo normálních zdravých buněk buňky rakovinné, které začnou růst a bujet, kde nemají a mohou poměrně rychle způsobit smrt člověka. Je to v podstatě selhání imunitního systému, který není schopen včas rozlišit sebedestruktivní počínání organismu a nechá ho klidně dál produkovat „špatné“ buňky a tím hubit celý organismus.
Zdravý imunitní systém nic takového nedovolí, hned se „ozve“ a k žádnému rakovinnému bujení nedojde. Jak je možné, že k tomu dojde? Proč se včas neozve a nezabrání tomuto sebedestruktivnímu počínání? Vždyť od toho tady je, aby hlídal a bránil organismus, tak proč to nedělá? Odkud se vzal tento patologický vzorec chování imunitního systému? Kde ho „odkoukal“?
Bohužel, velice často, když se zamyslíme nad životními příběhy lidí trpících rakovinou, uvidíme v jejich chování po léta se opakující stejný princip – princip popírání sebe sama. Jako by svým chováním ukazovali svému imunitnímu systému „tohle se mi nelíbí, nechci to, ale nic proti tomu neudělám…“ a on se to od nich samých učí často celá léta. Až se to naučí – a pak vidí, že buňky bují „špatně, jak se mu to nelíbí, ale nic proti tomu neudělá…“ a sebedestrukce organismu může úspěšně začít.
Nechci tímto článkem podněcovat k všeobecné vzpouře všech proti všem, ale pravdou zůstává, že dobrou prevencí rakoviny je právě nenechat se potlačovat od okolí, umět si stát za svým názorem, řešit věci, které se mi nelíbí a ne být jejich pasivní obětí. Většinou se nejedná o žádné převratné události, velice často je člověk nespokojen s něčím v rodině nebo v zaměstnání. Zeptejte se žen s rakovinou prsu či děložního čípku, jak jsou spokojené v partnerském vztahu..? Stejně tak setrvávat v zaměstnání, které člověka nebaví či nenaplňuje, vede dříve či později k útěku do nemoci (ne vždy tak závažné jako je rakovina).
A pak tu, bohužel, máme i dětské onkologické pacienty. Nejmladší a nejsmutnější odvětví současné medicíny. Před 100 lety neznámá věc – rakovina byla věcí dospělých. Děti umítaly na dětské nemoci, na které se dnes běžně očkuje. Jak je to tedy s dětmi? Ty se sotva nechají „potlačit“. Jejich reakce jsou bezprostřední a bezelstné jako oni sami. Zde je potíž právě v tom pokroku, který nám umožňuje ochránit je proti dětským nemocem očkováním. Dítě tedy nedostane spalničky, zarděnky, záškrt či jinou nemoc, se kterou se setká. Není mu dovoleno prožít si dětskou nemoc, jeho imunitní systém je nucen reagovat „jinak“ než by za normálních okolností reagoval. Většina dětí je dost silných, aby všechna očkování přežila bez újmy, poměrně dost jich začne být alergických (alergie = přehnaná reakce imunitního systému na běžné podněty z okolí jako je pyl, prach, zvířecí srst..), no a pár nešťastníků onemocní rakovinou. Souvislost nelze dokázat ani prokázat. Můžeme se jen ohlédnout do historie – a zjistíme, že první sennou rýmou v historii trpěli koncem 19.století v Anglii příslušníci střední třídy, kteří měli dost peněz a nechali se naočkovat proti neštovicím. Nebo že dětská onkologie před zavedením povinného plošného očkování neexistovala.
Jak se tedy proti této zákeřné chorobě bránit? A může nám v tom pomoct homeopatie?
Nejlepší prevencí rakoviny je zdravý imunitní systém a toho lze dosíci právě pomocí homeopatických léků. Čím dřív své potíže začnete léčit homeopaticky, tím lépe pro vás. Náš organismus nám od narození dává signály, v podobě různých nemocí, když něco není v pořádku. Tyto signály není radno potlačovat alopatickými léky. Může totiž snadno dojít k závažnější poruše. Známým příkladem je potlačení ekzému pomocí kortikoidních mastí. Pacient je šťastný, že nemá ekzém, ale po čase se u něj projeví astma. Nemoc byla z pokožky zatlačena dovnitř na dýchací orgány, a zde již může napáchat více škod celému organismu. No a na jednom z posledních stupínků „zatlačení nemoci dovnitř“ je právě rakovina.
Proto je velice prospěšné nemoci léčit homeopaticky = odstranit jejich příčinu. Nedojde tak k „zatlačení nemoci dovnitř“, imunitní systém pacienta je zdravější a lépe jej může ochránit před horším poškozením, tedy i před rakovinou.
Pokud už rakovina propukne, velice záleží na celkovém stavu pacienta i na stadiu ve kterém přijde se nechat léčit k homeopatovi. V našich zemích většina onkologických pacientů přijde k homeopatovi jen pro paliativní léčbu vedlejších účinků ozařování a chemoterapie. Ta je velice účinná a může trpícím pomoci se značnou částí potíží.
S homeopatickou léčbou rakoviny jako takové mají větší zkušenost indičtí kolegové, neboť homeopatická léčba je nepoměrně levnější než konvenční a mnoho pacientů v Indii si nemůže drahou chemoterapii dovolit. Podle studií Dr. Ramakrishnana, který se homeopatickou léčbou rakoviny v Indii zabývá celý život, je úspěšnost jeho metody srovnatelná s chemoterapií, ale nepoměrně šetrnější k pacientovi.
Závěrem bych chtěla všechny čtenáře povzbudit, aby si co nejdříve našli svého homeopata a dobrou léčbou všech svých potíží se vyhnuli závažnějším chorobám, v neposlední řadě i rakovině.