Stará láska nerezaví
Aneb co s ní, když už není, ale stále obtěžuje naši mysl
Jedno z lidových moudrostí říká, že stará láska nerezaví. Něco na tom určitě je, jinak by si to naši předkové nevymysleli. Bohužel, ne vždy se jedná jen o milou vzpomínku. Láska je jeden z nejsilnějších lidských citů, mocný hybatel dějin, základ našeho bytí. V evangeliu čteme definici Boha jako lásky. Apoštol Jan nám říká, že Bůh je láska. Bůh, původce všeho, je láska. Za dějinami vesmíru i lidstva je láska jako původ všeho. Na světě není mocnějšího citu, pouta, touhy.
Proto nás vždy tak mocně zasáhne. Může být krásná a naplněná, může poutat muže a ženu celé dlouhé roky a naplnit je štěstím. Ale také může být příčinou strádání a utrpení, jedná-li se o lásku nenaplněnou, zklamanou, neopětovanou.
Když se dívám kolem sebe, nedivím se, že staří Řekové vymysleli bůžka Amora, jako velice nerozumného, místy až škodolibého malého kluka, který pálí své šípy kam a kdy ho napadne, bez ladu a skladu, a pak se baví tou spouští, kterou svojí střelbou napáchá. Přesně tak to vypadá zvenčí, když vidíte ctihodné otce rodin prahnout po mladých holkách, či dámy v letech zblázněné do zajíčků.
S láskou je i další potíž. Stejně jako vše na tomto světě, jsou i vztahy smrtelné. Dříve či později umřeme všichni, i naše vztahy. A co se pak stane s tou spoustou energie, co je se vztahem spojená? Bohužel, ne vždy se podaří období rozchodu překonat bez potíží. Vždy to bolí a ne vždy jsme schopni se sami dostat z pocitu opuštění, ztráty iluzí, odpustit druhému i sobě a jít dál. A mnohdy to navenek vypadá, že se nám to podařilo, že jdeme dál, máme dalšího partnera, novou rodinu, větší dům a auto, ale klid a mír v duši ne.
Vzpomínám si na jednu pacientku, když ke mně přišla, byla šťastně vdaná, čekala 2.dítě, na první pohled happy family jako ze žurnálu. Každý by ji mohl hodného, milého a pracovitého muže závidět, stejně jako krásný byt, dost peněz, zdravé dítě… Věděla, že nemá důvod nebýt šťastná. Byla to velice inteligentní a milá žena, rozum jí říkal: máš vše, tak co blázníš? Ale srdce se nepřeneslo přes zklamání ze starého vztahu. Dávno před tím, než potkala svého manžela, měla intenzivní vztah s mužem, který si to nezasloužil, ale nechal po sobě hluboký šrám v její duši. A takové šrámy na sebe upozorňují, časem se zhmotní na těle v podobě nemoci. Potřebují být zahojeny, říkají si o to.
Tenkrát po rozchodu s tím člověkem trpěla depresemi, chodila k psychologovi. Už si myslela, že je vše za ní. Pak jej po 7 letech potkala a onemocněla z toho. Úplně ji to setkání hodilo zpět do starých pocitů a bolesti, fyzicky dostala horečku, rýmu, kašel, opar, psychicky opět na dně, nemůže v noci spát, stará bolest se vrátila. Místo aby si užívala svého nového a krásného života, je zpět ve staré depresi.
To jsou ty chvíle, kdy děkuji bohu, že existují homeopatické léky, které dokáží zahojit i hluboké šrámy na duši a vnést mír a klid, vyléčit tělo. Na rozdíl od psychologa, který jistě odvedl velký kus práce, ale neměl jí čím zahojit ránu, má homeopat mocný nástroj v podobě homeopatického léku, který právě tohle dokáže.
Je to dáno z podstaty věci. Lidské tělo je oživováno a všechny jeho pochody a stavy duše i těla řídí vitální síla, kterou nevnímáme, je-li vše v pořádku, ale kterou mohou zablokovat silné emoční podněty z okolí. Jako se stalo právě této ženě. Psycholog ji vyslechl a do značné míry i pomohl, ale rozpustit vzniklý blok vitální síly nedokázal. A když se pak po letech setkala se svojí starou láskou, aktivoval se tento blok a hodil ji zpět do starých depresí. Bylo potřeba homeopatického léku, který rozpustil dávno vzniklý blok vitální síly, zahojil duši a definitivně ji pomohl se zbavit staré rány a užívat si nového života, radovat se z krásné rodiny i hodného manžela.
Stará láska nerezaví. Jen po sobě někdy nechá hlubší šrámy, než si myslíme. A pokud se to stane i vám, nezoufejte, existuje způsob, jak vám pomoci…