Strach aneb jak na něj

Strach, každý z nás jej zná, každý se něčeho bojí, nebo bál, někdo víc někdo míň. Žijeme s ním, považujeme jej za normální, zvykli jsme si na něj. V rozumné míře nevadí, někdy nás svým způsobem chrání před zbrklým jednáním, zbytečným rizikem. Ale běda, když se vymkne kontrole a začne diktovat a řídit náš život, zbaví nás svobody jednání a radosti ze života. Jako se to stalo jedné mladé ženě, o jejíž příběh se s vámi chci podělit.

27 letá blondýnka, štíhlá, pohledná, šikovná, tělesně zdravá, mající v podstatě spokojený život, dobrou práci, hodného přítele, teoreticky měla být v pohodě. Ale nebyla. Jediné co falírovalo, byl právě strach. Již 10 let ji trápily stavy úzkostí a paniky, příšerný pocit, že náhle zemře, něco strašného se jí stane, nikdo jí nepomůže, dostane rakovinu nebo infarkt. Celá se rozklepala, rozbušilo se jí srdce, měla pocit, že se udusí, že jí něco závažného je, že náhle zemře. Stav se zhoršoval v metru a večer před spaním. Bála se usnout, že už se ráno neprobudí, že ve spánku jistě zemře.

Oběhla celou řadu lékařů – ale žádný nic nenašel, fyzicky byla zdráva, poslali jí na psychiatrii, kde dostala antidepresiva, která však špatně snášela a bylo jí po nich zle fyzicky.

Celé její martýrium začalo v jejích 16 letech, kdy se od nich – pro ni nepochopitelně a z ničeho nic – odstěhoval její otec a ona zůstala sama s matkou. Do té doby byla naprosto zdravá „tátova holčička“, která, bohužel, neměla o problému rodičů potuchy a myslela si, že jsou happy family. O to větší šok pro ni bylo, když jednou přišla normálně domů ze školy a viděla, jak si otec balí svoje věci a stěhuje se k jiné ženě. Náhle se jí zhroutil svět, byl to pro ni blesk z čistého nebe. Začaly pocity dušnosti, bušení srdce, strašný strach, že zemře, že se ráno neprobudí, musela chodit spát k mámě do postele. Zhubla na 42 kg, zhoršil se její prospěch ve škole, začala pít alkohol. Měla strašné strachy, že má rakovinu, infarkt, že jistě náhle zemře, stále se pozorovala, zda jí buší srdce. Jistou úlevu přinášelo, když si vytrhávala vlasy. Stavy paniky a úzkosti se zhoršovaly v metru či v tramvaji, častokrát musela vystoupit.

Loni se již zdálo, že vše zvládne, ale letos v dubnu, když měla jet na hory, se stavy paniky, kdy nemůže dýchat, brní jí hlava, má mžitky před očima a pocit, že to s ní sekne a zemře, zase vrátily. Starý známý pocit, že jistojistě zemře na místě a nikdo jí nepomůže, byl zpět a plnou silou udeřil znovu. V takové chvíli potřebovala uklidnit, obejmout, pevně sevřít v náručí.

Při analýze je třeba vzít v úvahu, kdy stavy paniky začaly, co je spustilo. V tomto případě to byl šok z náhlého odchodu otce od rodiny, ztráta pocitu „tátova holčička“(jazykem repertoria onemocnění z mentálního šoku a ze ztráty pozice). Dále pak symptomy, které se se objevily – v tomto případě strach z náhle smrti, strach jít spát, že ve spánku zemře, z úzkých prostor, dále úzkost o zdraví, hysterie s pocitem dušení a slabostí, touha být držen a zlepšení obětím.

Lékem, který pokrývá zmíněné symptomy, a který také pomohl, byl Nux moschata 200.

Asi dva dny po podání léku začala pacientka pociťovat vnitřní neklid, motání hlavy, brnění rukou – vše staré známé pocity, které do 3 dnů vymizely. V práci se přestěhovali z malých kanceláří do open space, což nesla více v klidu, než čekala. Občas se ozvalo bušení srdce, píchání v boku a pocit namožených žeber, ale po pár hodinách též odeznělo (v minulosti jí to trápilo 2 měsíce v kuse). Zlepšil se spánek, sny jsou pozitivní, má více energie.

Jak jsme zvyklí vídat u předepsání dobrého homeopatického léku, všechny potíže začaly postupně mizet, strach se zcela vytratil, zvýšila se energie, radost ze života, konečně se po dlouhých 10 letech cítí svobodně, není omezována strachem z náhlé smrti ani z ničeho jiného a může se radovat z každodenních drobností.

Do dvou měsíců po jedné dávce léku se zbavila strachů a úzkostí, které jí 10 let velmi silně znepříjemňovaly život, omezovaly a zotročovaly jí.

Takovou moc homeopatie má a je vždy krásné vidět pacienty osvobozené od strachů. Nic nás tolik nezotročí a neovlivní naše jednání jako právě strach. Krása homeopatie spočívá mimo jiné právě v tom, že dokáže rozpustit i dlouholeté strachy a osvobodit pacienty. Úplně jinak vnímáme svět, činíme rozhodnutí, chováme se, jsme, když se něčeho bojíme a když ne. Nemusí to být vždy strach přímo ze smrti, jako v tomto případě, mnoho lidí se bojí jiných věcí – co řeknou lidé, co si o mě pomyslí, když udělám to či ono, z nemocí, z chudoby, ze selhání, ze ztráty autority nebo zaměstnání, tmy, duchů, z výšek, pavouků, hadů,…..možností je mnoho. Neznám jiný způsob, než právě vhodné homeopatikum, který by byl proti strach účinnější. Vyzkoušejte, vřele doporučuji. Zkuste i vy život beze strachu, stojí to za to. Neboje se, radujte se!