Syndrom vyhoření aneb kterak opět zvýšit svojí produktivitu
Syndrom vyhoření, strašák a noční můra všech řídících pracovníků, soukromých podnikatelů, businessmanů, a nejen jich. Každý, kdo dlouhodobě pracuje pod tlakem a ve stresu, je vystaven nebezpečí vyhoření. Projevy jsou u všech velmi podobné – ztráta chuti do práce, špatná koncentrace, pokles výkonnosti, bolesti hlavy, někdy doprovázené nevolností, zvracením, ale rozhodně velkou únavou a nechutí se pouštět do nových věcí, ztráta chuti do života, prostě energie došla, vyhořela a s ní odešel i zájem o práci, život, zábavu. Čím vyšší funkci dotyčný zastává, tím větší je na něj kladem nápor, tím více mu hrozí přepracování a posléze vyhoření.
Existují různá stádia, od počáteční únavy a mírného přepracování až po naprostou apatii a depresi.
Vždy se jedná o signál našeho těla „prosím, potřebuji na chvíli zastavit a dobít baterky“. Pokud si tohoto signálu všimneme hned v prvním stadiu a tělu odpočinek dopřejeme, většinou je schopno se samo po pár dnech regenerovat a k dalším stadiím nemusí dojít.
Problém je však v tom, že v dnešním upracovaném světě málokdo si může dovolit zastavit a odpočinout hned jak to jeho tělo potřebuje. Důležité osoby ve vysokých funkcích málokdy mají možnost hned všeho nechat a odpočívat. Většinou pokračují v běhu, chtějí rychlou úlevu bez zastavení. Nechají si předepsat antidepresiva či jiné stimulanty a pokračují v práci, dokud je infarkt neskolí.
Většina lidí se pohybuje někde mezi. Ještě zdaleka nejsou vyhořelí, ale už jasně cítí, že něco není v pořádku. Začíná to podrážděním, pocitem, že „nejsem ve své kůži“. Dovolte, abych zde uvedla pár případů ze své bohaté praxe. Různí lidé, v různém postavení, různých profesí, ale se společnými známkami různých stadií vyhoření.
První z nich je 59-ti letá, hezky upravená dáma, která v práci zastává velice důležitou a odpovědnou funkci. Tuto zastává již roky a poslední dobou se pracovní tlak a nasazení začíná negativně podepisovat na jejím duševním rozpoložení. Vše ji rozčiluje, hned vylítne kvůli maličkosti, její první reakce na jakýkoliv podnět je dle jejich slov otřesná, naprosto negativní, vše vnímá jako velký problém a okamžitě vybuchne. Pracuje v americké firmě a velice ji rozčiluje servilita kolegů, kteří mají snahu podlézat vyššímu vedení. V takových situacích se okamžitě „vzteče“, zlost se jí nahrne do hlavy, zuří, nadává, má pocit, že vyletí z kůže. Kdyby mohla, tak by jim sprostě nadala, vrazila pár facek, utekla a už se do práce nikdy nevrátila. Mluví velice rychle a je zjevné, že je svého problému doslova plná.
Pořádně si neodpočine ani v noci, neboť se budí kole 2 hod, hlavou se jí honí všechny pracovní problémy a do 5 hod neusne. Málokdy se jí podaří spát celou noc.
Na fyzické rovině ji trápí chronický zánět dutin, který zhoršuje klimatizace v práci. Cítí silný tlak v dutinách, sliznice jsou oteklé a bolavé, ale nic nevysmrká. Na časté záněty dutin trpí od mládí, ale poslední dobou se problém velmi zhoršil. Již několikrát byla léčena antibiotiky, ale bez úspěchu.
Dále má cystu na levém vaječníku, která jí způsobuje bolesti v podbřišku.
Bylo krásné sledovat, jak již na první kontrole po podání homeopatického léku, byla celá „proměněná“. Ačkoliv práce i kolegové zůstali stejní, změnila se její vnímavost celé situace. Moc se jí ulevilo, odešlo vnitřní napětí, zlost i vztek, může normálně spát celou noc, přestal zánět dutin a cysta se začala zmenšovat.
Další případ je muž, 37 let, podnikatel, který vede rodinnou firmu po svém otci. Jeho potíže začaly, když se jeho otec zdravotně z přepracování zhroutil a on musel převzít jeho pracovní povinnosti. Kromě spousty práce, mu zůstal i strach, aby nedopadl jako otec. Cítí, že je po něm. Vážné věci vyřeší v klidu, ale láme si hlavu nad maličkostmi. Když pak přijde menší problém, rozhodí ho to, začne být nervózní a podrážděný, stáhne a klepe se mu žaludek tak, že se nemůže ani najíst. Bývá velice často nemocný, angíny se střídají s chřipkami, bolesti hlavy, kloubů, únava, nepříjemná svědivá vyrážka po celém těle.
I zde máme případ přílišného vnímání pracovních povinností, zde je zatím problém usazen v těle. To znamená, že ještě nedošlo k vyhoření (to je onemocnění mysli a je svojí podstatou mnohem závažnější než nemoci těla), ale již jsou přítomny všechny znaky počátečních stadií – jako je únava, nemožnost se pořádně najíst a dobře vyspat, časté nemoci, bolesti hlavy, podráždění, přepracování. Naštěstí pro pacienta, přišel s problémem k homeopatovi. Kdyby se nadále léčil pouze antibiotiky (což činil několik lek bez valného efektu – angíny se stále vracely), mohlo by se stát, že by se jeho problém „zatlačil“ tak hluboko do jeho bytosti, že by k další fázi vyhoření zcela jistě došlo.
Oproti klasické léčbě má homeopatie nesmírnou výhodu – dokáže léčit podstatu problému. A tou je v tomto případě přílišné „braní si“ pracovních problémů. Pacient, stejně jako jeho otec, si práci příliš připouštěl. Homeopatický lék umí odblokovat tento stav „zaseknutí se“ někde. A když naše energie není někde zaseknutá, může volně proudit, kde je jí potřeba, máme více sil na dělání čehokoli. Vše funguje jak má a není třeba, aby tělo vytvářelo nemoc a tou se nás snažilo zastavit.
I v tomto případě byl pacient nesmírně mile překvapen, jak něco tak malého (homeopatický lék) mohlo způsobit tak velké změny v jeho životě. Přestal si věci tolik brát, uvolnila se křeč, ve které byl několik let, začal normálně jíst a spát, přestal být neustále nemocný, nebolí ho hlava, má více energie i chuti do práce.
Takto bych mohla pokračovat ještě dlouho. Těch pacientů, kteří přišli s podobnými potížemi, byla celá řada. Je to velice častý problém naší moderní, uspěchané a upracované doby. A je velice dobré vědět, že není potřeba dále trpět, ani si ničit zdraví antidepresivy, prášky na spaní či na bolest hlavy (viz příbalové letáky těchto prostředků). Pokud na sobě či na svých blízkých zpozorujete první příznaky možného vyhoření, hned kontaktujte dobrého homeopata, ušetříte si spoustu trápení. Poznáte na sobě „zázrak minimální dávky“. Pominou vaše zdravotní potíže a vy budete mít více energie a elánu do života. Kdo má dost síly a chuti do díla pracuje mnohem produktivněji, než když ho všechno bolí a nic se mu nechce dělat.